Ruce mne zebou a v houští se choulí opuštěné ptáče.
Dnes je přesmutný den, i hejno holubů na střeše proň pláče.
I trubka na náměstí chytla svůj falešný tón,
a konec hezkých dní hlásí všem radniční zvon.
Přišel smog do duší, přišel se podívat na životy lidí
za tu svou veřejnou návštěvu kdo může se stydí
V mysli je kalno a na jazyku pálí mě kyselá slina
Že radši bych byl, by Ostravu zvysoka zrušila hlína.
V očích tvých zemřel jsem nejhorší smrtí
Jak dvě bílé labutě, jedna z nich střelena padá
Uhelné kameny mne v snách špiní a drtí
Ta černá už mrtva je, ta bílá časem snad bude ráda.
Přišel smog do duše, přišel se podívat na život zoufalce
Z téhleté návštěvy padají na dlažbu mých vlasů chuchvalce
V očích svých zemřel jsem pro Tebe, touho má života
Ostrava krásná je,
vždyť stejně jak v srdci, tak v ní zeje prázdnota.
16.XI.2013
