máš vůni jak čaj cejlonský a za nos chceš mě vést.
Bezmocně se koukám na svůj odraz v čaji,
místo toho v doušku vody vidím tebe - a hned taji.
Není to však pouze sen, jen jakés hloupé zdání,
že tu cos jak ty je teď, jak ty vzácně zavání?
Netušíc co na dně jest, pozřel jsem tě doušek
a nenašel jsem v hrnku víc než příběh jeho oušek.
Hlavu, tus mi dopletla, už není cesty zpět,
k vyprázdnění hrníčku zbývá doušků pět.
Až verše se mi krátí - a příroda to dobře ví,
že k sobě chceme blíž a blíž, to brzy se v nás objeví.
Hrdličky, ty k sobě tulí se na stromě u parku.
Pak otevřu okno, čaje další připravujíc várku,
rázem hrdličky rozletí se v náš celý širý kraj,
to když zataháš mě za nos jak cejlonský čaj.
28.3.2012
