.Jsi zamilovaný?-ano i ne
.To je zajímavé, pokračuj...-ano i ne, to je celé
."Ano i ne"...to je divné-člověk může milovat něčí úsměv, i závan větru v pustině, pohledy na západy slunce, nekonečné vřesové pláně ve Skotsku, může milovat skalní útesy prudce padající do rozbouřeného chladného moře, může milovat něčí oči, které pohledem laskají a říkají "Koukni se do nás", milovat křivky všelikých věcí i ostré hrany jiných, povahové rysy zvířat, milovat celodenní pozorování chování lidí na ulici; někdo miluje zmrzlinu - ani ne proto, že by mu chutnala, ale proto, že může ostatní pozvat na kornoutek, milovat staré známé, platonicky vzhlížet ke svému idolu, může zbožňovat moment překvapení, když se vrhne někomu na ulici kolem krku, konejšit se vůní starých knih i překvapovat se novotou těch ještě nedotknutých v policích obchodních domů... může milovat ten pocit, když se jej někdo táže na lásku, a při tom tázaný ještě neměl šanci se s ní setkat... Přesto miluje moment, kdy z něj vyleze zásadní poznání, které obohatí jeho samého. Může dokonce milovat i samotnou lásku k lidem, i lidi, kteří milují lásku
...
-Alea iacta est
-Kostky josu vrženy.
.Co tím chceš říct?-osud si zahrává s lidstvím ve své nejvyšší, a přesto tak základní,... zvěží a přesto zatuchlé podstatě, že člověk nikdy neví, s čím půjde za ostatními
.pokračuj...?-duše, jako představitel této zasmrádlé končiny lidkého bytí, přes to i skrze svá léta dokáže mnohým tak zamíchat s kartami, stejně jako studna, která nehybně stojí po staletí ve sklepení, a pojednou se ukáže, že blahodárný pramen pomáhá zdravým i léčí raněné v obleželém hradě, v hradě, který bojuje o přežití ve vřavě o lásku...Nebo naopak zapomenuta stojí dále, její voda se kalí a tuchne, zakalená hmota se líně převaluje i se zárodky cholery na dně, když tu pojednou příjde velká voda. Nevyužívaný, dříve blahodárný pramen se změní v doutnáku dynamitu, který vybuchne s prvním přelitím přes okraj trpělivosti...Zaplaví celou pevnost a otráví ji svým puchem, neboť neobděláván se mstí za svou opomíjenou štědrost...
Duše, co je zvědavá, někdy ví více, než ta, která je se sebou spokojená. Ukáže se to však až s odstupem času.
